Proč chceme věřit v něco většího – boha, absolutno, v sebe, v přírodu…. proč to hledáme a potřebujeme a co nám to vše dává. Odpověď na otázku a tvrzení. ,,Já to mám jinak. Já si vystačím sám/a.“, kterou slyším často na svých setkáních. Přejí příjemný poslech a dopad. S úctou Jan
1 komentář
Alexandra
na 8.1.2026 v 13:30
Naprosto s tebou souhlasím, Jane….skvěle vysvětleno….Mám to dnes v sobě zcela tak, jak říkáš….
Celý náš život je v podstatě o pocitech….vzájemných vztazích…o pochopení druhých…..vnímání….a o neustálém hledání….Všichni stále něco hledáme….a máme potřebu cítit se dnes, denně a neustále dobře….což je pochopitelné….Ano, pocity….pocity….a zase pocity….Mám zažité totéž i já, když se ohlédnu zpět….Krásný pocit, že jsem např. na skvělé dovolené, plné nádherných zážitků a poznání, avšak toto i mnohé další je jen chvilkové, pomíjivé…V jistém slova smyslu šlo u mne mnohdy i o útěk…..útěk před něčím, co mě bolí, trápí, co nechápu a pochopit nechci….atd….Mnozí z nás vnímají leccos stále pouze a jen hlavou….ne srdcem….a přesně o tom to celé je….jsou to pak dle mne jakési řekla bych temné myšlenky v hlavě, které nás zastavují, vedou pryč z té správné cesty, strhávají zpět a podobně…Veškeré odpovědi na všechny naše otázky přicházejí jedině v tichu, klidu, v samotě, která však samotou v žádném případě není…Všechny odpovědi na naše otázky jsou v našem srdci, v samotném nejhlubším nitru každého z nás….Plno lidí se stále za něčím honí….aby získali pocit naplnění….nakupují zbytečnosti, co vůbec ani nepotřebují….jen pro ten pocit…a časem zjistí, že ten překrásný pocit je opět pryč… Pocit pouhého chvilkového štěstí, který časem znova odejde….To vše člověk pochopí svými hlubokými prožitky, zkušenostmi, poznáním a určitě i správným pochopením….Dnes bych to nazvala spíše procitnutím….a to někdy trvá hodně dlouho…i hodně bolí….avšak výsledek stojí rozhodně zato….Závěrem bych tu chtěla říci toto: Jsem šťastná, že jsem se vydala na Cestu Domů…do Já….protože na ní se cítím šťastná doopravdy….Pocity hluboké, nejvyšší a opravdové Lásky…Světla…blaženosti…naprostého slednocení…tam se skutečně nacházím a tam jsem to já….Můj syn se mě často ptá, co mi toto vše, čemu se věnuji, dává?…..To prostě vysvětlit nelze….a ani se o to nesnažím….musel by zažít, vnitřně a především hluboce prožít….Mně Cesta, na kterou jsem se vydala, dává naprosto vše, naplňuje mě až po okraj zcela vším….Pocit toho skutečného, stálého a nejvyššího… pocit Světla, Lásky a všeho, co popsal prostě nedokážu…přeji ze srdce zažít naprosto všem….a poté i oni pochopí….Jde o pocit doslova a do písmene nejkrásnější, vyšší neexistuje….. Bože, DĚKUJI TI….A z celého srdce DĚKUJI i mému učiteli, který to neměl často se mnou vůbec jednoduché…. Všechny mé prožitky časem určitě sepíšu v jednu knihu….třeba pomůže i někomu dalšímu……. Namasté Alexandra
Naprosto s tebou souhlasím, Jane….skvěle vysvětleno….Mám to dnes v sobě zcela tak, jak říkáš….
Celý náš život je v podstatě o pocitech….vzájemných vztazích…o pochopení druhých…..vnímání….a o neustálém hledání….Všichni stále něco hledáme….a máme potřebu cítit se dnes, denně a neustále dobře….což je pochopitelné….Ano, pocity….pocity….a zase pocity….Mám zažité totéž i já, když se ohlédnu zpět….Krásný pocit, že jsem např. na skvělé dovolené, plné nádherných zážitků a poznání, avšak toto i mnohé další je jen chvilkové, pomíjivé…V jistém slova smyslu šlo u mne mnohdy i o útěk…..útěk před něčím, co mě bolí, trápí, co nechápu a pochopit nechci….atd….Mnozí z nás vnímají leccos stále pouze a jen hlavou….ne srdcem….a přesně o tom to celé je….jsou to pak dle mne jakési řekla bych temné myšlenky v hlavě, které nás zastavují, vedou pryč z té správné cesty, strhávají zpět a podobně…Veškeré odpovědi na všechny naše otázky přicházejí jedině v tichu, klidu, v samotě, která však samotou v žádném případě není…Všechny odpovědi na naše otázky jsou v našem srdci, v samotném nejhlubším nitru každého z nás….Plno lidí se stále za něčím honí….aby získali pocit naplnění….nakupují zbytečnosti, co vůbec ani nepotřebují….jen pro ten pocit…a časem zjistí, že ten překrásný pocit je opět pryč… Pocit pouhého chvilkového štěstí, který časem znova odejde….To vše člověk pochopí svými hlubokými prožitky, zkušenostmi, poznáním a určitě i správným pochopením….Dnes bych to nazvala spíše procitnutím….a to někdy trvá hodně dlouho…i hodně bolí….avšak výsledek stojí rozhodně zato….Závěrem bych tu chtěla říci toto: Jsem šťastná, že jsem se vydala na Cestu Domů…do Já….protože na ní se cítím šťastná doopravdy….Pocity hluboké, nejvyšší a opravdové Lásky…Světla…blaženosti…naprostého slednocení…tam se skutečně nacházím a tam jsem to já….Můj syn se mě často ptá, co mi toto vše, čemu se věnuji, dává?…..To prostě vysvětlit nelze….a ani se o to nesnažím….musel by zažít, vnitřně a především hluboce prožít….Mně Cesta, na kterou jsem se vydala, dává naprosto vše, naplňuje mě až po okraj zcela vším….Pocit toho skutečného, stálého a nejvyššího… pocit Světla, Lásky a všeho, co popsal prostě nedokážu…přeji ze srdce zažít naprosto všem….a poté i oni pochopí….Jde o pocit doslova a do písmene nejkrásnější, vyšší neexistuje….. Bože, DĚKUJI TI….A z celého srdce DĚKUJI i mému učiteli, který to neměl často se mnou vůbec jednoduché…. Všechny mé prožitky časem určitě sepíšu v jednu knihu….třeba pomůže i někomu dalšímu……. Namasté Alexandra