Malé zamyšlení..
UMÍRÁME TAK, JAK JSME ŽILI. (Podstata duchovního života – práce s energií představ – myšlenek)
Utrpení vzniká z připoutanosti k nesprávným myšlenkám. Z tohoto pohledu celý život trpíme, protože se stále připoutáváme k různým vnitřním obrazům, myšlenkám , vizím. Tedy k tomu, jak co má být a co má následovat a co se stane, když to nebude atd. Prostě trpíme, i když si často myslíme, že si vlastně užíváme. Skrze zkušenost si vytvoříme určité trvalé představy, jak budeme umírat a co se bude dít a pak je to většinou jinak a my trpíme. Možná nemáme žádné, ale v podvědomí máme různé příběhy z vyprávění, filmů a osobních setkání se smrtí. Trpíme v procesu umírání, který se pouze snaží tyto naše představy rozpustit a uvolnit nás ze života pozemské do života věčného.
Platí, že jdeš tam, na co ve chvíli smrti myslíš a prociťuješ. A protože ve chvíli smrti mnoho lidí není smířeno samo se sebou a svým životem, nemyslí na Boha, na tu nejhlubší svobodu a jednotu, lásku, ale na obrazy, myšlenky a vize, které jsou útrpné pak se tedy sami vedou znovu do utrpení.
Jak to tedy udělat, abych byl veden k Bohu?
Jedině tak, že již během života se snažím vnímat Boha, jednotu a lásku v sobě a přilnout k TOMUTO celým srdcem a celým životem.
S úctou Jan Rychlík – Ananda Shuruthi