Ahoj, děkuji za dopis a reflexi, kterou zažíváš na setkáních. Moc si toho vážím. Je mi jasné, že člověk chce za tím, co bylo, udělat tlustou čáru a jít dál, ale zároveň musím říci, že to neumíme tak jednoduše. A už vůbec to není jednoduché, pokud máme z partnerství děti. A to proto, že na nezpracované události v životě zpětně reagujeme v každé chvíli a za různých okolností, kdy nám je někdo či něco nevědomky připomene. A to nás nutí se zpětně dívat na vše a znovu a znovu to vše až do okamžiku, kdy ztratíme vzdor a tedy jsme schopni se na věc podívat z jiné ,, neosobní“ perspektivy a vidět skutečnou pravdu příběhu. Pak většinou zjistíme, že to bylo trochu jinak, než jsme si představovali, a že jsme byli vlastně trochu nebo hodně mimo.
A o toto nalezení pravdy na mých seminářích jde. Chápu, že toto odkrývání je nepříjemné a bolestivé, ale zároveň je to osvobozující a na konci začíná do této události na základě pochopení proudit láska a odpuštění.
Zároveň vidím v konstelacích celou řadu naprosto nefunkčních vztahů…. a v případě, že skutečně skončil, lidé jdou prostě od sebe. Ale tam, kde je naděje, a v konstelaci to tak vychází, se upevňuje. Tady chci zároveň podotknout, že konstelace je vždy osobní výpověď toho, kdo si nechává konstelaci postavit. A tedy závěr nutně a zákonitě není pravidlem pro všechny zúčastněné.
Také chci říci, že je rozdíl mezi funkcemi, které životem získáváme. Pokud se jedná o partnerství, pak je celkem ,,jednoduché“ odejít z partnerství. Protože trpíme pouze my, jako partneři. A často si rozchodem skutečně oddechneme. Z různých důvodů. Nicméně pokud se chceme rozejít jako rodiče, trpí rozchodem i děti. Pro ně jsou oba, matka i otec, základem celého řádu jejich vnitřního vesmíru. A oni tak jednoduše ztrácí pevnou půdu pod nohama. Proto zastávám názor, že se máme v tomto případě snažit danou situaci zvládnout. Už i proto, že tímto způsobem to učíme i své děti. Pevně stát ve své pozici a nalézat smysluplná laskavá řešení. Pak to budou umět i oni.
Abys tomu rozuměla. Výsledek konstelací není o mě… ani o mých názorech. A nedejbože, o mé manipulaci. Je to poznání. Je to poznání řádu, jehož účinek vyvolává psychodynamické aktivity v našem podvědomí a pocitech a ty se v životě a následně v konstelacích ozřejmují. Ať už se nám to libí nebo ne. To se mnou nemá co dělat. To je pouze a pouze o tom, jak to kdo chápe a vztahuje k sobě. My lidé se chceme dobře cítit. Ale to prostě nejde, pokud nejsme v pravdě… tedy v řádu. A pak se cítíme dobře sami se sebou v každém vztahu. A tam kde cítíme lásku a zájem toho druhého ještě lépe.