Rozprava o Já jsem z Knihy Hovory o Já jsem str. 90 Projev 19.. Projev Ježíše Krista o Já jsem, o tom že Já jsem je v každém z nás a skrze vnitřní samotu jsme vedeni do sjednocení s bohem.
Rozprava o Já jsem 26.5.2022
autor: Jan Rychlík | Kvě 26, 2022 | Blog, Rozprava o Já jsem | 10 Komentáře(ů)
10 Komentáře(ů)
Vložit komentář Zrušit odpověď na komentář
Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..
Moje včerejší večerní meditace na ,,Já Jsem,,: Příval božské energie…silný žár ve 4. čakře….zlatá záře….Nejprve vize fialového světla, rozšiřujícího se do šíře dál…přešla v oslňující zlatou záři…pak nádherné nebe plné zlatých hvězd…zjevení Krista…jeho přibližování se ke mně…splynutí s ním…úžasný božský pocit…bytí v nebytí….prázdno, klid, mír, blaženost, jednota, splynutí, naprosté štěstí…měla jsem pocit, že jsem v té chvíli sama sebou…že jsem Doma…překrásný pocit…Ježíši, já to nepopíšu…je to silné…to prostě nelze, omlouvám se… Pocit, jakoby vzal někdo obrovskou nádobu plnou Lásky, otočil ji a vlil ji do celého mého těla…do všech mých buněk… DĚKUJI, DĚKUJI,DĚKUJI….. Prosím denně, nechť uvolníme všichni prostor Lásce…. A ještě na závěr malý dodatek – Děkuji ze srdce za nastoupenou úžasnou a krásnou cestu pravdy Domů…a všem, kdo rozhodne se otevřít dveře Lásce, žehnám k tomu… Alexandra
Středa 9.10.2024: Při poslechu jedné z nádherných indických manter, která byla nádherná, láskyplná a přímo posvátná, jsem se vnořila do meditace…Mantru jakoby objímali samí andělé….A stejně, jako tomu je u mne pokaždé, jsem přestala zcela vnímat své tělo i svět kolem sebe….všechny myšlenky se rozpustily….Jen jsem byla….krása ticha….naplnění vším….Láska Boží….Po chvíli jsem se ocitla na nádherné zelené louce, uprostřed níž rostl silný krásný vzrostlý strom…jeho koruna se lehce pohupovala ve větru….Měla jsem pocit, že jsem tím stromem…naprosté ztotožnění s ním…jednota, klid, ticho…pocit volnosti, svobody, krásy bytí……Poté se však vše změnilo v pocit jakéhosi těžko popsatelného smutku a samoty….A vzápětí odkudsi hlasy: Svou cestu znáš…nevzdávej se…jdi stále po ní….je požehnaná, je jedinečná…jdi stále dál, nejsi přece sama….Je to tvá předurčená cesta tady na Zemi….Co dodat? Byl to sen? Ví jen Bůh…..Namasté Alexandra
Čtvrtek 10.10.2024: Dnes bych svůj včerejší můj příspěvek v určitém slova smyslu opravila…změnila…Zamyslela jsem se nad slovem nevzdávej se v mé meditaci….je v podstatě dvojsmyslné…ano, bylo myšleno v tu chvíli zřejmě jít stále mou Cestou dál….A nebo? Měla jsem u toho slova včera i divný pocit uvnitř mne….a to mě zarazilo….A dnes? Další zkouška….Co mám stále pochopit? To, co nechápeš….to, co nepřijímáš….K mé snaze pomoci synovi se přidalo to, že i na mě ,,skočily,, odkudsi bacily…horečka, kašel, bolest celého těla…sotva stojím…..Nemoc? Zastavit se? Pochopit? Přijmout? A opět je tu to moje staré nevzdávej se, bojuj….to zvládneš….vždyť jsi zvládla v životě už tolik…život tě naučil…..to dáš….Chyba! Špatně! Proč pořád bojuju? Proč nepřijímám? Proč v podstatě problémy pak živím? Začarovaný kruh….a ten se točí….Ztráta mé energie….a vše se prodlužuje…a znova pak obnovuje….stále dokola…..Kdy už to skončí???…..Nikdy! Takový je život….já vím….Nebojuj, přijímej….Nic není důležitějšího, než se naučit přijímat…..Cesta toť na jednu stranu jedno-duchá, ale pro nás – i mne – stále tak složitá……
Přijetí…úcta k tomu, co bylo…co je……poklona….smíření……pochopení….uskutečnění…..sjednocení se nás všech v Přítomnosti Boží….
Aniž bych si to uvědomila, příspěvek jsem vložila na to správné místo Rozprav, kde je řečeno všechno….jak vše stále funguje….
Závěr: Nevzdávám se opravuji dnes na VZDÁVÁM SE….vzdávám se tomu, co je skutečné….BOHU……..NAMASTÉ Alexandra
Pátek 11.10.2024: Nemohla jsem včera usnout, necítila jsem se dobře…Proč tomu tak bylo? Je?……
Vede mě cosi do meditace….A první, co mě napadá je slovo Bůh….Co je to pro mne Bůh? Co mi dává žít v Bohu? Po chvíli přestávám vnímat tělo a vše kolem mne….myšlenky odpluly….Jsem v nitru svého srdce….cítím naprostý klid, krásu ticha….shora mě zasypává zlatobílý déšť…zářící Světlo….šíří se stále dál….nemá hranice….Boží stav…blaženost….jsem Doma….Boží Láska…je bezbřehá….co víc si přát?….Nic krásnějšího neznám…posvátná krása…úcta…pokora….Bůh je mi vším….JÁ JSEM…..Bože, jsem a budu ti vděčná……
Bůh je Láska…a ta nemůže být nikdy ohraničená….Jsem a chci být stále vedena pouze Bohem….nenechám si nikým a ničím diktovat jakékoliv podmínky, pouze a jen Bohem….Bůh nezná žádnou překážku….Proč používat slova jako Já nejsem?…Já nemohu?….apod….tím v podstatě pošlapávám Boží Přítomnost, která je všude a ve všem….Vždyť JÁ JSEM je zdraví, dokonalost, síla, štěstí….všechno…..Jen Božství, které tvoří a je přítomno všude, jen to jediné je třeba uznávat….Boží Přítomnost je mocná….je všudypřítomná….
Uvědomuji si, že je plno věcí, které mě už dnes neuspokojují jako tomu bylo dříve……pochopila jsem, že je to jen chvilkové….a po čase vše zmizí….že potřebuji něco vyššího….Jediné, co je pro mne vším, je Bůh….podstata bytí….bytí v JÁ….Tam je vše….vše to nejvyšší, co mě naplňuje naprosto vším….a to já už nepopíšu….prostě to popsat nejde…..pochopí jen ten, kdo zažije…..a prožije………..JÁ JSEM……….Alexandra
Sobota 12.10.2024: Moje malé zamyšlení: Vím, že píšu často a sem v podstatě sama, jen já….proč, to nevím….Měla jsem párkrát chvíle, kdy jsem si řekla, proč sem příspěvky stále vkládám? Jaký to má smysl, když je nikdo nečte? Nikdo se nepřipojí? Nikdo sem nevloží svůj názor, svůj zážitek, svůj prožitek? Proč tomu tak je, nevím….jen díky tomu, že od zveřejnění všech dílů Hovorů o Já Jsem a Rozprav uběhlo už pár let? Ale vždyť je toto vše stále tak aktuální, stále tak živé a pravdivé…tak dokonalé a jedinečné….a ještě mnohem víc, co nejde vyjádřit žádnými slovy….Bylo mi v životě už víckrát vyčteno, že píšu často…víc než často….Ale já to tak prostě a jednoduše mám….píšu jednak ráda a pak také, komu dnes můžete všechno prožité, zažité na této Cestě, Cestě probuzení v Bohu říci? Komu se můžete svěřit? Kdo vás pochopí, přijme, neodsoudí, nerozbije vám poznané a pochopené? Ve svém okolí nikoho bohužel neznám…Proč je stejně smýšlejících lidí kolem nás stále tak málo? Ví jen Bůh….Vím, ptát se nemám….a proč také….Jiná úroveň vědomí…Proto nepochopení a snaha vše zvrátit, strhnout člověka takto smýšlejícího zpět, na úroveň dotyčného… A nyní se ptám: Není i moje psaní o přijetí? Je krásný díl Rozprav i na toto téma, kde je řečeno vše…..Jak dokonalé a pravdivé je slovo přijmout….a to my stále nechápeme a neděláme….bojujeme….vyčítáme…kritizujeme…proto pak neustálý kolotoč….Kdy už skončí moje psaní? A co když nikdy neskončí?…Neskončí, i kdyby si toto vše měl někdo přečíst třeba až za 20 let….protože toto jediné pravdivé poselství zákonů Hovorů o Já Jsem bude žít navěky….o tom jsem přesvědčená…..
Tím vším zde napsaném chci říci i to, že psát budu stále dál….a rozhodně nepoletí všechny mé prožitky do moře, jako jsem to udělala tenkrát po dikšách……..Alexandra
Zdravím Alexandro.. určitě tvé příspěvky jsou cenné. I když často na ně nikdo nereaguje. Moje zkušenost je, že spousty lidí nějak ,,tajně“ využívají spousty informací na webu bez veřejného zapojení. Takže neztrácej důvěru.
Přeji vše dobré. Namasté. Jan
Středa 16.10.2024: Jak dnešní můj příspěvek nazvat? Nejspíš takto: ,,Klikatá cesta s mnoha úskalími…,, Večer jsem přemýšlela, proč bylo a je i dnes na mé cestě tolik krizí, bolestí, problémů, pádů, nemocí, nepochopení, zlých chvil atd atd…Proč k tomu vyššímu se člověk dostává většinou skrz tyto překážky? Skrz bolesti? Alespoň já to tak po celý svůj život mám….I když překážky to v podstatě nejsou, ale pouhá upozornění, zastavení se z důvodu pochopení a uvědomění si….vím….Ale někdy si už říkám – není toho na mé cestě – spíš bych dnes řekla dálnici Domů už trochu moc? Ještě to stále nestačilo? Čím je toto vše dáno? Karma? Asi ano…nejspíš….nevím…Vyšší plán….Boží plán….Nahoru, dolů….jak na horské dráze….Chápu, že život se skládá z chvil krásných, lepších, horších i zlých, že nemůže být stále vše zalité sluncem, tomu všemu rozumím, jen bych si už přála konečně trochu více klidu, více kladů než záporů….to je vše….Jsem jen člověk a někdy jsem díky tomuto všemu už na pokraji sil….a pocit, že padám znova na dno….že už nemám sil ani přijímat….sílu vůbec na nic….Vím, že vše je hlavně o přijetí….Vím, že občas musí být pod mrakem, abychom za mraky spatřili opět slunce….Nechci nic starého a špatného živit…nechci se k ničemu vracet….to rozhodně ne….Vím, že vše je v souladu s Božím plánem….Vím, že ode dna se můžu pokaždé znovu odrazit a poté za vyšším, lepším jít… a pak i krásnější a plnější cestu před sebou mít…dál a dál stále pak znova k cíli jít….a nádherné okamžiky i božské chvíle zažívat a prožít…
Co stále ještě nechápu?… Asi ještě mnohé….Proč mám takovéto otázky?…..Jak jednoduché? Ne…..nic není tak jednoduché……
Bože, nauč mě – i nás všechny – přijímat to, co nám neustále ukazuješ, nabízíš i dáváš….Alexandra
Přijímám a beru vše tak jak… nechť to co se musí stát se stane a já v Boží náruči v jeho srdci a ono Já jsem je v mém, projdeme spolu údolím následků mých předchozích činů, jednání, zrození a kolektivních vědomí v tichu, bezpečí a s plným vědomím toho, že Já jsem Boží přítomnost zde koná dokonale. Vše se děje jen pro to, aby bylo lépe. Neboť vše je v pořádku.. řádu.
Děkuji Alexandro
Čtvrtek 17.10.2024: Občas není vůbec marné si Rozpravy o Já Jsem poslechnout znova a vše v nich obsažené si tím osvěžit, připomenout, aby člověk našel opět ten správný a především hluboký kontakt s podstatou všeho….Tudíž jsem se v tichu včerejší noci zaposlouchala do jednoho ze zde zveřejněných dílů…. V tu chvíli vždy nevnímám nic jiného, hluboce a v klidu se do poslechu ponořím a pak na mě má vše ten správný vliv i léčivý účinek….Po skončení poslechu jsem vstoupila do meditace, aniž by to bylo nucené…přesně naopak….jakási síla mě tam přímo vtáhla… A jako již pokaždé jsem po chvíli přestala vnímat své tělo i vše kolem mne….Pouze jsem byla….v nitru svého srdce, kde je vše…. Pocity? Prázdnota naplněná vším tím nejvyšším….jediným, posvátným a vznešeným…. Po krátké době jsem spatřila nádhernou cestu vysypanou samými růžovými květy…kolem světelná záře….oslňující světlo zlatobílé barvy…..a v dáli otevřená brána, ze které šla obrovská síla Světla…..přitahovala mě jako magnet….Šla jsem touto cestou pozvolna stále dál….pocit Boží nejvyšší Lásky, obejmutí a zahalení Božím Světlem….dokonalá blaženost….hluboké hřejivé překrásné ticho…..absolutní splynutí….klid a mír….a poté rozpuštění se ve Světle…..Další pocity nepopíšu….omlouvám se všem…neboť slova, která by do hloubky vystihla pravé pocity tohoto okamžiku nejsou…žádná taková neexistují…..Jediné, co bych ještě dodala je toto: Bože, DĚKUJI ti…..Z nejhlubší hloubky svého srdce DĚKUJI…..Alexandra
Krása a vznešenost toho nejvyššího Já jsem…
Děkuji Alexandro